Muškárenie, kaprarina, prívlač, rybolov

Ryba se brání dlouho, vlastně až moc dlouho a ještě k tomu zvláštně. Nepodniká žádné rychlé výpady jako štika, netřepe hlavou jako okoun nebo candát. Vlastně ani necítím žádné kopance do vlasce, to kdyby se tam v hlubinách na konci mé udice vzpouzel sumec. Moje zvědavost roste a snažím se souboj co nejvíc zkrátit, opírám se do prutu, co to jde a co mi 0,20 mm vlasec dovoluje. Ovšem úlovek, co po pár dalších minutách přetahování poprvé proplaval v mělké čisté vodě, kde jsem rybu zahlédl, bylo opravdu něco, co bych nečekal ani v tom nejfantastičtějším snu. Moji vláčecí nástrahu nyní vozil v masité naoranžovělé tlamě kapr. A vůbec nebyl podseklý někde za hřbet, 11,5 cm dlouhou gumovou rybku měl poctivě nasátou v tlamě. Trvalo ještě chvíli, než se unavený, na moje poměry skutečně přerostlý, kapr položil u mých nohou na bok. Těžko říct, kdo byl v tom okamžiku překvapený víc. Zda já, nebo ryba, která se tvářila, jako že tam není. Asi jsem objevil dosud utajený rybí druh, kapr lysec, forma dravá. Ale dost legrace. Moje dobře 15-ti minutové počínání zaujalo nedaleko utábořené kapraře. Na jejich přání jsme kapra zvážili. Že to bude můj největší jsem věděl hned, ale že bude vážit dokonce 13,5 kg, to jsem tak úplně nečekal. Právě tenhle zážitek mě nedávno inspiroval k napsání článku, který zrovna čtete. Od té doby jsem ulovil ještě mnoho kaprů na přívlač. Byly to ryby všech možných velikostí a vyšláply si na celé spektrum vláčecích nástrah. A opět byly všechny uloveny zcela regulérně za tlamu. Doma pak následovalo prohrabaní archivu s fotkami, abych zjistil, že to zdaleka nebyla první nedravá ryba, která na chvíli vyslyšela evolucí již dávno otupené predační instinkty a pokusila se ulovit jiného živého tvora.

Hodně jsem ze začátku přemýšlel, co k tomu jinak poklidné, často i pouze býložravé ryby vede. Postupně padl názor, že je to nedostatek jiné, přirozené potravy. To by přicházelo v úvahu jen na revírech, které jsou neúživné a na první pohled vyloženě studené a hluboké. Jenže nedravé ryby se mi po vláčecích nástrahách vrhaly i v mělkých, úživných slepých ramenech a na jiných podobně prosperujících vodách. Rovněž vzala za své teorie, kterou jsem si sám sobě snažil vnutit, že se ryba takto zachová, pokud se pohybuje v hejnu a v rámci potravní konkurence se pro sebe snaží získat co největší možný užitek. Hlavní trhlinou této mojí osobní teorie se stal fakt, že se mi na přívlač podařilo ulovit i vyloženě samotářské druhy ryb. Kruh se tak v podstatě uzavřel a já se dostal zpět k výše zmíněnému reflexu, pudu, či jak jinak to nazvat. Jednoduše to nemá logiku a musí v daný moment zapůsobit několik faktorů. Během roku prostě přijde doba, kdy nedravé ryby atakují vláčené nástrahy o poznání častěji.

Tím naše vyprávění doputovalo dalšímu problému, u něhož bych se rád pozastavil. Je vůbec možné nedravé ryby chytat na přívlač cíleně? A má smysl vůbec zkoušet něco, za co vás většina rybářské obce šmahem zařadí do kategorie bláznů? Já odpovídám ano na obě otázky. Nejenže takový lov jde praktikovat v určitých případech cíleně, ale rovněž podle mého názoru má i smysl. Neuvěřitelně si totiž podobným vymýšlením nových, neokoukaných fint a triků zpestříte již značně zmapovaný lov ryb dravých.

Začal bych rybkou, která ještě donedávna byla označována za čistě býložravou a autoři mnoha publikací od sebe tento názor bezhlavě opisovali bez toho, aniž by svoje poznatky ověřili u vody. Mluvím perlínu. Z nedravých ryb je to určitě dravec největší, ne sice velikostí, zato však agresivitou a jeho cílený lov bývá velice zábavnou záležitostí. Osobně se mi jich nejvíc podařilo nachytat na velkých pískovnách, kde perlíni dorůstají značné délky a taková 35 cm ryba, které do jednoho kilogramu váhy moc nechybí, už dokáže lehký vláčecí proutek pěkně provětrat. Jako nástrahu bych neváhal použít droboučké rotační třpytky velikosti 0, 00 a 000 nebo drobné gumové nástrahy. U těch je však nutné volit výrazně lehké jigové hlavy. Z jakého důvodu popíšu níže. Nevím proč, ale ryby dávaly přednost žluté barvě a to výrazně. Perlín je ryba s horním postavením úst, většinu svého života tráví ve vrchní části vodního sloupce pod hladinou. Tomu je nutné přizpůsobit vedení nástrahy. Úspěch budete slavit s rychlým souvislým tažením blízko hladiny.

Dalším bezzubým dravcem je hrouzek. Určitě si většina z vás vybaví malou říčku, kde jste trávili dětství a konali první nesmělé rybářské krůčky. Přesně v takových zapomenutých potůčcích a říčkách bylo, a někde naštěstí stále ještě je, hrouzků plno. Stačí najít nějaké mělčí proudné místo, typicky podjezí. A právě zde není vůbec obtížné přívlačí přesvědčit k záběru parmu v dětském vydaní, jak můj kolega s oblibou hrouzky označuje. Nejideálnější nástrahou bude maličká rotační třpytka, maximálně velikost 0, spíš menší. Hrouzek je ryba zvědavá a nenechá ho v klidu nic, co se kolem něj pohybuje a nezná to. No a protože ryba nemá ruce, seznamuje se novou věcí převážně tlamou. Nutným předpokladem je ale lov po proudu těsně u dna. K tomu si můžeme pomoci zatížením nástrahy. Já například před drobné rotačky dávám ve vzdálenosti cca 50 cm dva gramové broky. Při vláčení proti proudu už by rotačka stoupala moc do sloupce i zatížená a hrouzci se ode dna zásadně nevzdalují. Je to stejné i u dravců, taková štika je také extrémně zvědavý tvor a častokrát naše úlovky vůbec nejsou způsobeny tím, že by štiky měly hlad a aktivně lovily, ale pouze tu podivnou vibrující věc zkoumají.

Na přívlač se dá ulovit i amur. Samotnému se mi to podařilo jen jednou, ale jeden můj známý tyto ryby lovil cíleně s nemalými úspěchy. Jak toho dosáhl? Při běžné vláčkařské procházce kolem svého oblíbeného revíru zašel dál, než byl zvyklý a objevil na břehu planou švestku. Rostla na poměrně strmém svahu a velká část koruny stromu zasahovala nad vodní hladinu. Asi už tušíte, kam mířím. Amuři se totiž naučili v určitý čas, kdy divoké plody dozrály a opadaly do vody, do tohoto místa najíždět a sbírat ze dna lehce dostupnou potravu. Nabízelo by se lehké řešení v podobě lovu přímo na ony plody, jenže kolega je zapřísáhlý vláčkař a má rád výzvy. Zařekl se, že amura zde uloví na umělou vláčenou nástrahu. Tak dlouho hledal něco, co by amurům mohlo připomínat plody stromu, až to našel. Jeho požadavky splňovala gumová rybka z dílny polsko-americké společnosti Relax. Svojí zelenou barvou, ve spodku tělíčka přecházející v krémově okrovou, přesně vystihovala přezrálé plané plody. Že se nemýlil, mu ryby dokázaly hned na další vycházce, kdy ulovil několik ryb od 50 do 65-ti centimetrů, což sice nejsou velikostní rekordy, ale kdo z nás se může pochlubit úlovkem víceméně býložravé ryby na přívlač. Stačilo gumovou nástrahu nechat vyklesat a pak s ní jen pomaličku a velmi jemně pohybovat po dně, klidně s několikavteřinovými přestávkami.

Kapitolou samou pro sebe je lov kaprů. V době, kdy cílený lov pomocí boilie ovládá z velké většiny rybářský průmysl, se mi tato ryba natolik zprotivila, že už na ně nechodím ani s plavanou. Nicméně zážitek, jímž jsem otevřel tento článek, mě přivedl na myšlenku, že není úplně od věci rozvířit kalné vody kaprařiny občasnou fotkou, na které nebude ryba s boilesem, nýbrž s přívlačovou nástrahou. Hned v úvodu je ale nutné říct, že ze všech zatím zmíněných rybích druhů je to právě kapr, který se uvláčet záměrně téměř nedá. Je nutné dopředu vědět, že hlavní slovo bude mít náhoda. Není třeba se ovšem na perutě osudu položit zcela a jen doufat. Za těch pár let, co se přívlači věnuji, jsem vypozoroval několik faktů, s nimiž nerozhodné váhy náhody můžeme alespoň trochu převážit na svoji stranu. První věc je, že nástraha, která hýří barvami bude více úspěšná, než ta, která nese jen přírodní nenápadný vzor. Kapr totiž poměrně dobře vidí a když už má jeho pozornost upoutat něco, čemu by se normálně vyhnul, musí ho to zaujmout. Nakonec to potvrzují i výrobci boilie, kdy svoje nástrahy už vyrábí dokonce ve fosforeskujícím provedení. Další, neméně důležitá věc je prezentace nástrahy. Naprostou většinu ryb jsem ulovil, když nástraha doslova stála ve vodním sloupci, či ležela na dně. Ono je to i logické. Kapra pomalu vedená neznámá věc zaujala a plaval za ní. Klasický dravec by při sebemenší změně směru, nebo přestávce v navíjení zaútočil, je k tomu hnán především pudem. Jenže kapr není dravec, proto se osmělí ochutnat vámi nabízený kousek gumy, plastu nebo balzy jen ve chvíli, kdy si bude jistý svoji převahou. A takovou chvíli je právě moment, kdy je naše nástraha nehybná nebo se pohybuje jen velmi pomalu. To ovšem platí jen pro nástrahy velké. Pokud zkusíme do vody nahodit třeba maličké gumové napodobeniny ráčků nebo nymf, může se stát, že kapr zabere i při aktivním pohybu nástrahy. Bude totiž považovat za přirozené pozřít ráčka ze dna o mnoho víc, než se honit za napodobeninou rybky.

Jako poslední jsem si nechal rybu, kterou na přívlač můžeme ulovit velmi snadno. Jesen (Jalec tmavý) je totiž částečně i dravec a dokáže lovit rybky celkem spolehlivě. Ne sice tak agresivně jako jeho baňatější kolega jelec tloušť, ale dokáže. O tlouštích v tomto článku není zmínka záměrně, protože to je ryba především dravá a lovit ji na umělé nástrahy není s trochou praxe a zkušeností vůbec náhodné. Ale zpět k jesenovi. Velmi pravděpodobně, pokud se ve vaší řece vyskytují, je najdete v jakémkoliv přítoku, kde se zrychluje proud a přináší více potravy. Proudem unášený mikrotwister tmavých barev nenechá žádného jesena z okolí v klidu. Není třeba nástrahu ani nijak zvlášť oživovat. Občas bývá problém poznat záběr, protože přímý kontrakt s nástrahou de facto nemáme. Úlovky jesena na „klasickou" přívlač například s drobnými woblery nejsou rovněž výjimkou. Většinou ale jde o značně vzrostlé exempláře i přes 50 centimetrů, kteří dravý způsob života včlenili mezi své zvyky již nadobro.

Závěrem bych rád učinil ještě zmínku o lovu s marmiškami. Pomocí těchto, původem ruských nástrah, lze totiž ulovit naprosto všechny druhy ryb. Každý z vás určitě ví, jak taková marmiška vypadá. Původně byla vyvinuta pro vertikální přívlač pod ledem jako napodobenina drobného korýše žijícího u dna, ale postupem času se rozšířila po celém světě a spousty lidí se v lovu s ní stalo opravdovými přeborníky i na volné hladině mimo led. Proto jim nebudu zabírat prostor a v článku o nich nenajdete pražádnou zmínku. Sám totiž na marmišky téměř nelovím a netroufám si o nich ani psát. Existuje tolik možných variací a způsobů lovu, že by to vydalo na několik článků.

Řádky výše si nekladly za cíl podat kdovíjaké odborné pojednání, ani návod, jak lovit a ulovit na přívlač. Existuje spoustu dalších rybích druhů, které nejsou primárně dravé a které přesto přívlačí jde ulovit. Namátkou je to cejn, parma a další. Cílem bylo jen určité předhození jakéhosi směru pro rybářskou veřejnost, že i přívlač má spoustu variací. Proto věřím, že vás dnešní povídání alespoň trochu navnadilo a třeba se někdy u vody potkáme při cíleném lovu nedravých ryb přívlačí. Přece jenom je to výzva a kdo je nemá rád, že?